Vzbuzení kradosti vmáji.

Pročpak soužiti se máme

Vkvětu krásné mladosti?

Proč y hned se podáváme

Mrzké světa ouzkosti;

Když se naše mladé tváře

Bleskem stkví co zorní záře?

Mladá vžilách teče krev?

Když zust plyne libý zpěv?

Proč se varovati třesku,

Jehož staří necýtí?

Čili slunce vštědrém blesku

Nanás více nesvítí?

Což se země proměnila,

Přirozenost někam skryla?

Což vnoc proměnila den,

Rmoutíc mladé hochy jen?

Vždyť tu vrozkoši vše plyne;

Radost, máti mladosti,

Svěncem čerstvým hochům kyne

Vcelé přirozenosti;

Vždyť až mílo větřík věje;

Vždyť se vonné kvítí směje,

Plesá zelenavý háj,

Zas že přišel nový máj.

Vždyť zas slavík nadvětvičkou

Vhlučném libém zpívání

Raduje se se samičkou,

Slavě nové svitání:

My pak samibychom chtěli,

Kdyžbychom sy nejvíc měli

Věku svého vážiti,

Žalostmi jej zmařiti?

Ejhle! čas jak šipka jede,

Nikdež nemá žádných bran,

Okamžením blíže vede

Dověčnosti tmavých stran.

Kdožpak může ubrániti,

Kdož jen mžitkou zastaviti

Čas, by neutíkal nám?

Aniž největší král sám!

Ach, jak jednou budeš vhrobě,

Nebudou tvé písně znít;

Nepokvete jaro tobě,

Nebudeš své Běly mít.

Nevzejde víc zorní záře,

Pomine tvé krása tváře:

Vzroste vhrob tvůj vlčí mák,

Smutně bude zpívat pták.

Ještě smrt jest vzdálí dosti,

Mladosti cyť odplaty!

Užívejmež veselosti,

Potěšme se sděvčaty!

Sladšíť jedno políbení

Teď, než kdyby vokamžení

Holky chtěly tisýc dát,

Když již budem věčně spát.