VZBUZENÍ OPUŠTĚNÉHO ŽOLDNÉŘE.

To vzbuzení v noci samotách jak údy promrazí!

a zraky v prázdno vbodené jak strnou,

když nikdo se v tichu nepohne, jen měsíc nad hrází

před sebou mraky tajemně do černých dálek hrnou. –

To vzbuzení, když dobře víš, že marno čekat rána,

že nikdo pro tě nepřijde, že zapadla již brána,

žes navždy nocí odsouzen, že zbyl jen ten hrot kopí,

že mrtvého až najdou tě, proč – nikdo nepochopí. –