Vzchop se k žití.

Vzchop se k žití, hlavu vzhůru,

bojuj, když jsi v světě už,

blesk a blesk ať kříží chmuru,

to jsou živly, – ty jsi muž!

Po naději naděj’ v žití

ať si trhá vichru svist,

doufej, dokud slunce svítí

na jediný žlutý list.

Spadne též, – to býti musí;

jeseň čeká na svůj lup,

klidně však, ač větve v kusy,

na sekeru čeká dub.

Ve světě když po všem veta,

ty si klidně řekni: Jest! –

zoufat umí každý sketa,

muž jen žití břímě nést.

S nadějemi, bez nadějí,

smrť se neptá, všem dá klid;

buď si, – to je práce její,

tvá je, dokud živ jsi, žít.

V duši jasno, v srdci sílu,

nezahazuj v bitvě zbraň,

stále vzhůru, stále k dílu,

dokud dýcháš, neustaň!

Posléz, když tě bouře zchvátí,

padni, – jako každý pad’; –

uměl’s-li však v bouři státi,

můžeš klidně umírat.