VZDÁLENÁ BOUŘE.

Na ostrově v stínu oliv

tichá leží moje víska.

Koutek u moře si zvoliv

zvím, jak nad zemí se blýská.

Zde jen obláčkové plynou

jako z chatek bílé kouře –

ale v dálce nad pevninou

černá stahuje se bouře.

Zde ta výspa v jižním žáru

bezstarostně, sladce dřímá –

tam jsou mračna divných tvarů,

a z nich ze hluboka hřímá...

Tak mi jest, jak bych se díval

v osudy své kdesi z dáli:

zaléhá je černý příval,

hromy bijí, blesky pálí.

Zdá se mi, že takto budem

na svůj život pohlížeti

jednou po západu rudém

z výspy míru, ze zásvětí...