Vzdalující se bouři.

Ve mraků plášti, bouře divá,

jen unikej dál za hory!

Na sněti bezpečně se kývá

zas hnízdo, vítězně pták zpívá

a šumí stromy obory.

Jak spasena se směje niva –

jen unikej dál za hory!

Jdi vyzuřit se do skal tesů,

ryj v písčitou a pustou pláň,

zuř v močálech a šeři lesů,

na stepích odkvětlého vřesu;

však pole rolníka jak dlaň

chraň všady! V šíleném svém plesu

ryj v písčitou a pustou pláň!

Ať dále tady jasmín dýše,

ať klidně zraje ovoce,

ať žitné pole, slunce číše

když zvrhne se naň, v klasů pýše

jen oddychne si hluboce!

Ať cvrček dál v něm zpívá tiše,

ať klidně zraje ovoce!

Ať v zlatých stínech, v šeři chladné

nám život hudba je a sen,

svit hvězd ať mírem v srdce padne,

a v besídkách, kde šero vládne,

ret zvoní o ret nerušen!

Ať v dlani květ nám neuvadne

a život hudba je a sen!