Vzdech tonoucího.

I já se modlil ve kosmu chrámu

ku neznámému Bohu;

tonoucí chytá se sledního trámu,

zda více dělat mohu?

Mohu-li za to, co mněl jsem být trámem,

že pouhé stéblo jesti?

Co zbývá? Mlčky spokojit se s chrámem,

nechť Bůh v něm nebyl – štěstí!