Vzdech vánoční.

Sníh rozložil se po zemi

a s ním i ticho... Vůkol ani vánek

nehýbá stromů větvemi...

Ó vánoce, ó vánoce,

jak prostíráte ta svá bílá křídla

po zemi vší tak široce!

Co s tajnou vaší šelestí

se blaha, štěstí v srdce lidská snáší,

i v bídu jich a neštěstí!

A přece jen, ó vánoce,

tak mnohá duše na to zapomíná,

kdo veliký váš původce.

Proč cítíme jen pod ledem

tu velkou lásku, a proč v živobytí

s ní do léta se nevedem?

Ó žel, že víry ovoce

s života stromu zná tak málo kdo,

ó vánoce, ó vánoce!