Vzdech zoufalcův.

V tvých očích zřím já sny své pohřbené

a v důlkách tvojí tváře ruměnné

zas vidím jámu, vidím samé hloží,

vidím svůj hrob, v který mé tělo vloží,

tvá černá kadeř sametu pak řase,

jenž pro katafalk určen, podobá se,

tvůj stříbrozvučný hlas, jímž kouzlíš davy,

pohřební písní naposled mne zdraví,

tvé žárné oči pochodně zas značí,

s kterými pompfunebři kol mé rakve kráčí.