VZDECH.

Jen jednou na světě milovat,

pak potichu zemřít chtěl bych,

své děvče na tváři celovat, –

pak bych si jen teskně povzdych.

„Na světě nahoře růžovém

je přece jen tolik krásy,

v srdci že někdy žulovém

se milostné ozvou hlasy.“

„Ať žalostí, slastí zvlněno

je moře našeho žití,

přec nejvřelejší je splněno,

když srdce – to lásku cití!“