Vzdech.

Vichor zimy haluzemi mládí mého šelestí,

místo lásky, předtuch snění, sype sněhy neštěstí,

vůně mládí, píseň ptačí, kouzlo Vesny zaniká –

závoj černý zrad a hoře zastřel srdce básníka.

Přetrpký jest dnešní život, bouřlivý a peřestý,

hloh své větve trnovité věsí srázné do cesty.

Přítel přijde sladkým slovem, by ti v duši zasil jed,

a smrt vínek z trnů vtiskne v bledé čelo naposled.