Vzdechnutí k Bohu.

Co žádáš od nás Pane, za tvé hojné dary?

Co chceš za dobrodiní, v kterýchž nemáš míry?

Stříbra, zlata nežádáš, neb to všecko tvé jest,

Cožkoli na tom světě, tebou stvořeno jest.

Svět tebe neobsáhne, všudy plno tebe,

Na předpeklí, y moři, na zemi, y v nebe,

Ty jsy Pán všeho světa, slovems nebe stvořil,

Sluncem, měsýcem, hvězdami pěkně je ozdobil.

Ty sy základ založil v neobešlé zemi,

A přikryls zemskou nahost kvítkami divnými,

An z tvého rozkázání v břehách moře stojí,

A vyměřeným cýlem přeskočit se bojí.

Řek vody nepřebrané velkou hojnost mají,

Den bílý a noc temná tyť své časy znají.

Z tvé lásky noční řása, a mdlé kvítí spadne,

A zemdlená obilí obživí to snadně.

Z tvé ruky každé zvíře hledí své živnosti,

Neb ty živíš každého z své božské milosti.

Slušným tě tedy srdcem, Pane vyznat máme,

Krom tebe, mocnějšího pod nebem neznáme.

Tobě k vůli též země krásné kvítí plodí,

Léto v své veselosti v krásném věncy chodí.

Podzymek vína, jablka velmi chutná dává,

Potom když se to sklidí, zyma hned nastává.

Dobytku všelikému k zymě se strava strojí,

Ptactvo pak přerozličné těžké se zymy bojí.

A však svou božskou mocý ráčíš to chovati,

Jak v letě, tak y v zymě předivně živiti.

Chovejž y nás, jakž ráčíš, na té nízké zemi,

Jedno nech vždycky budem pod křídlami tvými.

Budiž na věky chválen, nesmrtedlný Pane,

Tvá dobrota y milost nikdý nepřestane.