VZDOR.

NOC rozložila nad městem již peruť svou.

Sta černých komínů zde trčí do výše.

Již smutky všechny zapadly snů do říše.

Spí město, zemdleno jsouc denní únavou.

A nade městem spícím hustá leží tma.

Jen nad komíny svítí ve tmu očí dvé.

Toť oči jakés divé, oči ohnivé,

jak záře tajemná a skrytá, neznámá.

A energie mocná srší z jejich zor,

neb velká síla v nich, v nich síla odvahy,

zří pevně v bídy kraj, v kraj strasti, námahy,

to po své říši rozhlíží se vladař vzdor.