VZDORNÁ LYRA.

Lyro! kdys tak věrná, družko žití mého,

nemáš pro mne více tónu těšivého?

Choulíš se, že v ruce tobě zasvěcené

octly se i meče bojem zkrvácené?

Vzdorně-li mi nechceš útěchy podávat,

nehlesneš-li sama písně bojechtivé,

strhnu s tebe struny jemné, věčně tklivé,

ocelem ti stáhnu tílko choulostivé,

mečem jen chci tóny z tebe vyvolávat.