Vzduch krystal je...

Vzduch krystal je; v něm slunce duhou hraje,

jsou jeden luzný květ ty dálné kraje:

co půvabů a kouzla na nich leží,

já poznávám jich sotva jen a stěží.

Šum klasu v poli, který zvolna zraje,

vln šepot, ptačí zpěv jsou plny taje,

a z lesa, který jara sny jim střeží,

v dál táhne vůně hluboká a svěží.

I v stráni netřesk bují jako loni,

hloh na břehu se stejně k vodám kloní,

i staré hnízdo skryté v šeru hvozdů

zas upravil si párek starých drozdů...

Duše má tím jara kouzlem spitá

sny staré v náruč svoji v slzách vítá!