Vzduchoplavec

Jak lovci rozstřílený dravec

slét’ balón v srázy ledných skal.

Sřítil se s člunu vzduchoplavec

a údy své si roztřískal.

Plynuly tichem těžké chvíle.

Konečně probudil se z mdlob

a viděl šíré pláně bílé,

své lože smrtelné a hrob.

Zachvěl se mrazem. Mdlou mu hlavou

fantómy táhly v směsici.

Zřel domov, slunce kouli žhavou

a útulnou svou světnici.

Spatřil svou plavovlasou lásku. –

Kdo ji to parkem provádí?

Své dítě poznal podle hlásku. –

Zemru-li, kdo je pohladí?!

V zoufalství marném zalkal. Běda

mu, kdo svou hroudu opouští!

Výsměšně: lidstvo, pokrok, věda

znělo to ledných do pouští.