VŽDY!

Vždy skane krůpěj do poháru plesu,

vždy naděje strom podtne topor cizí,

jak rosy krůpěj na kvetoucím vřesu

o poledni, vždy důvěra tvá zmizí.

Vždy někdo ptá se: Kde jest tvoje síla?

Vždy někdo v krásy vásu tobě plivne,

vždy v zrak se najde slza krokodila,

vždy někdo v souhlas k potupě tvé kývne.

To všední juž, jeť kámen věnem stromu

a oře kopyto klasnému poli,

to všední juž – však nechť i zvykneš tomu,

vždy znova to a stále více bolí...