Vždy a všade.

Květ první, který utrhneš

na osluněné stráni,

ti vdechne v srdce vůni svou,

mé všechno požehnání.

A první vonná studánka,

již najdeš v hloubi lesů,

ti ukáže, jak hluboko

tvůj obraz v srdci nesu!

A vítr, který poprvé

tvé zlíbá vlásky světlé,

a pták, jenž z rána zazpívá

ti do snů s lípy zkvětlé:

Vše vůní, leskem, hlaholem,

bor, skály, nivy, zdroje

tě přesvědčí, jak největší

jest k tobě láska moje!

Mně neujdeš, má myšlenka

tě ostružinou chytá,

leknínem pluje po vodách,

motýlem v trávě lítá.

Tou starou vrbou nahrblou

přes lávku na tě kývá,

tě láká v les, kde šumí bor

a chvěje listem jíva.

Na kamení jest slzičkou,

a kde šeř lesů hustá

tě ovane, jest jahodou,

jež svlažit chce tvá ústa.

A z večera je tmavý stín

na pastvu jdoucích laní,

sen v noci, píseň za jitra

a vždycky já jsem za ní!