VŽDY A VŠUDE.

Jsi stále u mne – v práci jako v snění,

jak světlý stín, jenž provází mě žitím,

tvých vlasů stále jak bych viděl chvění,

tvou ruku teplou povždy ve své cítím.

Jsi stále u mne, třebas byla v dáli,

ať noha v les či rosnou nivu vkročí,

žár polibků tvých cítím, když žhou skály,

a v lesní hloubce zřím tvé tmavé oči.

Slyš, hrdlička že někde se to směje?

Ó, ne, tvůj smích že byl to, hned se sázím,

blesk zornic tvých plá z říčních vln mi reje,

tvé kroky slyším, když jdou laně mlázím.

A do olšin-li sednu ku potoku,

když teplý vítr do listí jim dýše,

tu zdá se mi, že sedíš po mém boku

a slova lásky šepotáš mi tiše...