Vždy jsem Tě křížkem líbával...

Vždy jsem Tě křížkem líbával

na oči, ústa a čelo,

nežli Tě spánek v lokty vzal,

vždy jsem Tě křížkem líbával,

srdce mé divně se chvělo,

jakoby pučeti chtělo,

nedbajíc na skráních jíní –

ale co nyní, co nyní?

Vždyť jsem Tě líbal naposled

v rakvi, ach proč se tak dělo!

V ňadru se vichor žalu zved –

vždyť jsem Tě líbal naposled,

v srdci mém děsně to znělo,

jak by se rozskočit chtělo,

žal mi je násilně klíní...

hynu, co nyní, co nyní?