Vždy ku předu!

Boj o práva dech volný, o svobodu,

ten známý, starý boj zas věčně nový je...

My v chabě prodajném však žijem’ rodu,

v němž bláznovstvím se zdají svaté missie.

Tu marno volat: „Bratři, vzhůru k práci,

strhejte pouta u žaláře myšlének!“

Ve hluchých davu prorok dokrvácí

a opuštěn zde stojí poctivosti rek.

Pod kalem špinavým cti výkvět mizí,

kol klevet zloba utrhačná škube rtem,

ve valných proudech výbojná řeč cizí

se mocně šíří zmalátnělým domovem.

A když v té mrzce tupé vřavě denní

báj o vlasti a lásce básník vynutí,

tož hrdla krvavému zachroptění

zpěv podoben – zpěv neslyšený, labutí...

Ó, básníku, kol v ziskuchtivém ryku

jen zaniká tvůj ryzí, vřelé pravdy hlas –

leč tajemný kyn tobě, bojovníku,

po steré ráně velí v nový zápol zas,

tvá hruď zas práce nadšením se schvátí,

ač dobře víš, jak v boji dnů jsi sám a sám!

Ten blažen, kdo se po dnu každém vrátí

mdlý bojem již, na večer v lásky svatý chrám.