Vždy láska, a co všecko v ní se skrývá,

Vždy láska, a co všecko v ní se skrývá,

jest nezměněnou, stejným září leskem,

nechť odrážejíc třpytivým se bleskem

do hladké plochy zrcadla se dívá,

nechť v úzké stěny hranolu se vrývá,

by nálad okamžitých vzplála steskem,

či provázena četných rukou tleskem

se noří do žil, v nervů vlákna živá.

Jest jedinou, když srdce prostě věří,

i když ji stínem plachých zdání měří,

a břednou klamem, kdo se vychloubají,

že nového a lepšího cos znají...

Jen jedno slunce plnost světla třímá

a málo ptá se, jak as kdo je vnímá.