Vždyť ty víš!

Znáš-li obraz ve svatyni lásky,

před nímž stanu v tichém zadumání?

Tvůj to obraz, velebnější světic,

jež nám kynou svoje požehnání. –

Nech ať kleknu před tím svatým zjevem,

nech ať hrdá šíje má se skloní.

Lásku Tvou ať slavím vyšším zpěvem –

Vždyť ty víš, že toužím jenom po ní!

Znáš-li místo tiché, osamělé,

mohylu a v kruhu pestré kvítí?

Slabé tělo hledá odpočinku

a tam volno, tam je mílo dlíti!

Ó pak přijď a klekni na mém hrobě,

nad nímž vrba truchlé větve kloní;

svadlá kvítka napoj slzou lásky –

Vždyť ty víš, že toužím jenom po ní!