Vzhůru peruti mých písní,

Vzhůru peruti mých písní,

prchni chmuro nelibá,

radosť žití v ňader hloubí

mně jak svlačec srdce vroubí,

lesa klín mne kolíbá.

Sladkým tonům do náručí

padá rhytmus plných slov, –

Bůh ví, zda z těch písní slítne,

až mé vlasti ráno svitne,

jedna v pomník na můj rov?