VZHŮRU!

Zůstaneme sobě věrni

v temné knihtiskařské černi

do těch hrdel svých,

pozvednou se rabi bídní,

přejde pak gemütlich Vídni

škodolibý smích.

Máme oheň v pěsti, zraku,

přes mrtvoly Vídeňáků

mužem jíti v před.

Život za umění slova,

za Shakespeara, za Čechova

chceme dáti hned.

Ubrali nám jako rabu

z kulturního toho žlabu

sousto po soustu;

zranili nás, čest nám vzali,

z našich ran se nyní valí

strouha inkoustu.