VZKAZ DO HOR

Přes sníh na tvém okně

mluvím k tvé samotě;

bučí statečný v tesknotě!

Zítra již

šťastný smích pramenů uslyšíš,

tulák-vítr přijde ti na pomoc,

rozevlátých oblaků čaromoc –

to bude jaro...

Les, přítel věrný, vyzve tě: „Pojď!

Tys kapitán smělý, já zelená loď,

poplujem do neznáma:

já, ty, vzpomínka s náma...

Dívá se na nás modrýma

podléštek dětskýma očima –

nevidíš?“

Zítra již

zázrak se udá přetiše:

rozkvete první petrklíč...

Hoď klobouk vysoko do výše,

junácky mávej, křič:

„Vzpomínko, líbej! Větře duj!

Živote, živote, dnes jsem tvůj,

ať peklo je v tobě či nebe...

Já tebe,

ty mne dnes pomiluj!“