VZKAZ MRTVĚHO TULÁKA

Až nebude mne, ty, kdo každé chvíle

Jsi blízko mému srdci, vzpomínej

Pak věrně na mne. V hroby zasmušilé

Však nevnikej a stínům spáti přej...

Hleď v žhoucí slunce, v stromy rozkvetlé,

Nechť srdce tvé je ratolestí s květem,

A vzpomeň, že jsem chodil ve světle

A miloval vždy toulky širým světem.

Já bez starosti zřel, jak dny mé plynou,

Když radost v srdci mém se zachvěla,

Jak stříbro ryb se kmitne pod hladinou.

A chceš-li, vyslov jméno mé... V té chvíli

Se pohne ruka, která zetlela,

A oči planou zas, jež dávno shnily.