Vzkázka matičce.

Skřivánku maličký, vysoko lítáš,

jako člun ve vzduchu volně se zmítáš;

vidíš tam za horou doškovou chatku

a v ní mou stařičkou, šedivou matku?

Zaleť a sestup tam k nízké té chatce,

zazpívej hlasitě nahluchlé matce;

vyřiď jí, že jsem zde opravdu ráda,

duše má že si jen jednoho žádá:

Abych svou matičku v kratičkém čase

spatřila, objala, zlíbala zase;

takto se naplní celá má snaha,

budu tam u matky úplně blahá.

Vyřiď jí, já že ji ve dne i v noci

důvěrně poroučím do Boží moci;

že jí též poroučím Marii Panně,

aby ji chránila v tichoučkém staně.

Jen co nám dozraje pšenička zlatá,

v očích mně zjeví se rodná má chata;

chatečka rodná, ta chaloupka milá,

kde jsem tak blaženě s matičkou žila.

Já jí tam přinesu drahé své robě,

babička vnučku svou oblíbí sobě;

ona ji požehná na bílém čele,

ráda své vnoučátko zulíbá celé.

Zaleť tam, skřivánku, nad tichou chatku,

pozdrav a potěš mou laskavou matku;

zítra mi zevrubně zase zde povíš,

čeho se pěkného o ní tam dovíš.