Vzkříšení.

Opustil anděl věčné nebes stánky,

zvěstoval zemi slavné radovánky.

Posel to Boží všemu tvorstvu hlásá:

Z hrobu vstal Kristus, všehomíra spása!

Povstaltě vítěz, v rukou prapor skvostný,

přemohl ďábla, zlomil smrti ostny.

Z rukou a nohou, z otevřena boku

prýští se záře milostného toku.

Nenechán v rově, Spravedlivý Páně,

zjásalo nebe, plesá zemská pláně.

Přilétlo jaro v milodechém vánku,

povstala země ze zimního spánku.

Co bylo vkuto smrtných do okovů,

k životu vstává, život dýše znovu.

Vznáší se skřivan s písní v nebes kraje,

v hájině potok milou hudbu hraje.

V lučinách šepcí přetajemné hlásky –

modlitba tichá skromné sedmikrásky.

A co to ptactvo slavným hymnem jásá,

a co ta voda šumnou vlnou hlásá,

kvítko co šepce v blahodatné tuše,

hluboko vniká do člověka duše.

Pukají ledy, hoří plamen lásky,

pouta se mění v blahé s Bohem pásky.

Daleko prchá hříchu zloba kletá,

v srdci pak volném ctnosti kvítko zkvétá. –

Povstaniž v srdci, Pane Jezu Kriste,

ať znikne duše hříšná zkázy jisté.

Ať jednou vzlétne z pozemského dolu

do vlasti věčné, rajských do údolů!