VZKŘÍŠENÍ NA VSI.

Zrak šírým krajem kam se letí pást,

zří teplý večer, jak se tiše níží;

jak modrá mlha kouř se vine z chýží,

plá fialově v slunci polí část.

Ó, v jaké ticho šírý kraj se hříží,

jak čekal by, kdos přijde símě klást;

bez lidí ves, vůz nerachotí s tíží,

jen skřivan výská nad hrudami brázd.

Z vsi dálné výstřel zahřměl, otřás’ lesy,

teď zvonů hlas zní stlumen, zmírá kdesi,

a pějícího davu nota líná.

Do dáli zřím skrz keře mladé listy.

Na jakýsi sen, nevýslovně čistý,

se duše moje zvolna rozpomíná...