VZKŘÍŠENÍ.

Do rovin jásají zvony: hosanna, hosanna – –

Čemu –? Že křesťanem nikdo a každý – –?

Že vstal a umřel zas, na vždy –?

Ó, vítězi bledý. Slyšíš smích satana?

Tvá velká pře tenkrát již prohrána,

slavičí píseň dolkána.

Prapory vinou se k žerdím, třepetají.

Zvonky jak děvčátka u školy štěbetají:

Vstalť jest, vstal... Kde však s tyranem smíření,

vzdání se, něha, zla a bolesti ztišení – –?

Ó, utěšovateli smutků – – Vzkříšení –!

Ze zdvižené, zlatem zářící monstrance

jeho tělo, měsíček bílý, se směje.

Muziky hrají. Dav pěje,

dav kleká – – Před tebou, Kriste –? Před zlatem,

obnovou smyslů, krve a růjnosti návratem – –?

Ó, nadarmo ubitý za pokřtěného pohana –

Ó, veliký snílku – – Cizinče země – – „Hosanna“...