VZKŘÍŠENÍ.

Mně divný nápěv myslí zněl

o světě, kde nic nebolí...

Sám ulicí jsem tichou šel

za město kamsi do polí...

A příroda venku ve květech

a v jarním slunci jásala

a v paprscích a písní stech

své vzkříšení jasně hlásala.

Cit divný jal mne chvíle té

v tom záření, zpěvu a kvítí:

proč člověk jen jednou rozkvete,

a potom už nikdy víc v žití?...