VZKŘÍŠENÍ.

Ty nevíš ani, noci zádumčivá,

jak luzná zář mé nitro v souzvuk ladí,

však dobře víš, co z blouznivého mládí

v mém srdci posud v spánku odpočívá.

Mé prchlo dětství – nová doba kyne;

prv snil jsem jen, teď probouzí se činy,

v mé mladé duši vznikly názory zas jiné.

To píseň má, již tÓn v mou duši splývá

mým ku citům, jež vábivě se řadí,

mé srdce rozohněné mile chladí,

ach v snění mém jsi něžná, čarotklivá!

V tmu pohlížím; již mlha v dáli pílí,

zřím východ plát a zkvétat den zas jiný.

Ó vítej mi Ty, jenž skýtáš k činům síly!