VZKŘÍŠENÍ.

Po dlouhých letech prudké opojení

mně náhle stouplo s krví do hlavy,

já cítil v srdci sladké zamrazení,

když zrak se dotknul tvojí postavy.

Jak svěží jarní vzduch by vál mně v tváře,

já dýchal zase volně, z hluboka,

a v duši mé se zrcadlila záře,

jež napadala tobě do oka.

A věřím znova, věřím ve vzkříšení,

jen ruce tvé je mohou přinésti,

ač víc než popel srdce moje není,

kde chudý květ jen může rozkvésti.

A kdybys mně jen osvítila dráhu,

jíž ku předu se žití kolotá,

já věčnosti se v tobě dotknul práhu

a to mně stačí po čas života!