VZKŘÍŠENÍ

Jak Lazar vzkříšený se z těžkého sna probouzím.

A je mi, že svět celý leží u mých nohou,

že mým je vše, co žije, dýše pod oblohou,

že jediným jen gestem královským vše vzíti smím,

co dvojnásobně krásné oživeným zrakem zřím,

že pohled můj i duše obejmouti mohou

ve chvíli štěstí říši lidskou přeubohou,

již zázrakem snu v pohádkový ráj si proměním.

Zas náruč prázdná volá po objetí,

zas srdce lačné rozpaluje touha žhavá

a duše neznámému s důvěrou vstříc letí.

Co bylo, mizí, jak noc na úsvitě bledne,

jak slunce z červánků mi nový život vstává

a duše má vše prožít touží v chvíli jedné.