VZKŘÍŠENÍ

Žádný zázrak, zákon žití!

smrt ať, ale žádný zmar!

jen tak život můž’ být dar

Otce s nebes, srdce cítí.

Tolik krásy tebe kolem

a ty sám jsi nad zázrak,

přes zlo tolik lásky pak,

buď si soucitem či bolem.

Svět sám krásy vzácné dílo,

jež se pro zmar nestvoří,

zniklo-li, zas zahoří

větší v slávě, nežli bylo.

Vše zas bude, jen že krasší,

nepomine z toho nic,

nesmrtelné o to víc,

lásky pak, co srdce snáší –

Ať si jinak soudí kteří,

takové jen vzkříšení,

hodné Boha, srdce sní

v podvečeru, když se šeří!...