Vzkříšení.

„Vstalť jest!“ slavně rozléhá se

v Božím chrámu přírody,

jarní kvítí plno žití

slaví dnes své průvody.

Korouhvičku v předu nese

petrklíček žluťounký,

za ním děti v živé změti,

jak roj včelek drobounký.

Školní mládež – mladé kvítí,

modré jsou to pomněnky,

choří v líci, špitálníci,

bledé jsou chudoběnky.

Za nimi jdou zpěváčkové,

včelky, mušky, čmeláci,

v reji, tísni, co tu písní –

znamenití zpěváci!

Ministranti vyzvánějí,

zvonečky zní do dálky,

v lučin lůně lijí vůně

z kaditelen fialky.

Před knězem jdou kostelníci

vyšnoření, holení,

v hrdém kroku vážnost v oku,

tulipáni červení.

Radní páni, blatouchové,

zlatá nesou nebesa, –

vše se kloní, slzy roní,

komu srdce neplesá?

Pod nebesy Svátost nese

velebníček narcisek,

sněženky a konvalinky

kruh mu tvoří družiček.

Za narciskem velebníčkem

kráčí pestrý lidu dav,

kvítí jara barvou hárá,

sváteční si vzalo háv.

„Třetího dne vstal Stvořitel!“

v Božím hrobě, v lidstvu zní,

z hrobu zimy slaví s nimi

příroda své vzkříšení