Vznešená báseň.

Ze všad, kam hledí snivý zor,

směje se krása a kývá;

mladistvá niva, starý bor

o lásce vedou rozhovor,

na stráních jenom strmých hor

sněhová plachetka zbývá;

i v srdcích lidských ptáků sbor

třepetá křídly a zpívá.

Jaký to divný v tvorstvu spěch:

nebe i vody se jasní,

o zlatých bříza lupenech

rozpouští vlasy na pospěch,

poupata dmou se, kypří mech –

kterak, ó, dnové, jste krásní!

v krůpějích krve cítíš všech,

že vesmír celý je básní.