Ó vznešená!... Ne, tajemná a dravá,

Ó vznešená!... Ne, tajemná a dravá,

proč svíráš všecko vůkol do okovu?

Proč věčné pomníky si stavíš z rovu?

Proč v změnách stejná vždy tvá bytnost hravá?

Zdas naše matka laskavá a pravá,

když po životech u věčném jsi lovu?

Ač sama vždy se obrozuješ znovu

nás zvůle tvoje ničit neustává!

Co chceš, vše zjevně konáme i skrytě,

leč co nám uděluješ za ozdobu,

jsou jen tvá vnadidla a smrti sítě.

Hráš s námi v polosnění krátkou dobu,

pak odvrhneš nás jako hračku dítě

Tak zvolna mřeme od kolébky k hrobu.