VZNEŠENÁ PANÍ.

Sladké tóny duše své k Tvé slávě zpívám,

neboť jsi hlubokou smyslnost vlila v mou krev

a touhy, jichž sama jsi nepoznala.

A oko máš, jež bolesti miluje,

bolesti nevyzpívaných písní a květů nerozvitých,

bolesti ohňů vyhaslých první vzlétnuvší jiskrou,

a na rtech Tvých září záhadné plameny spoutaných vášní.

Ňadra Tvá nikdy nehořela smyslným ohněm,

a dech Tvůj rythmický neblouznil chrapotem vášně,

křečovité záchvěvy její nechvěly krví Tvou

a rysy Tvé jasné tváře nikdy jí nebyly zkřiveny.

Ty’s nepoznala žhavých rozkoší lásky,

jen bolestí její ozářena byla Tvá skráň,

bolestí svatou a úrodnou,

kdy v udivené lůno Tvé snesla se milost Boží.