Vzorný dopisovatel. (I.)

Milý Pepi, moje zlato,

skoro pláč mám ještě na rtu:

tatínek mi přišel na to,

když jsem četla Tvoji kartu.

To Ti bylo křiku včera,

že mám známost, o níž neví!

Celý den až do večera

plakala jsem bez úlevy.

Chtěla jsem Ti psáti, ale

nebyla jsem chvíli sama.

V bolesti mé neskonalé

na pomoc mi přišla mamá.

Řekla, abys napsal otci

jednoduše psaní přímé,

mamá přijde ku pomoci, –

ostatní mu vysvětlíme.

Napiš co a jak a žádej

o mou ruku jednoduše, –

jenom, Pepi, neodkládej,

prosím Tebe, drahá duše.

Napiš mu to, drahý Pepi,

ostatní už mamá řekne,

tatínek přec není slepý,

uzří lásku Tvou a změkne.

Rozplašeny budou stíny,

tatínek se upokojí –

a do svaté Kateřiny

budu navždy, navždy Tvojí!

Navždy Tvou! Leč pro dnes dosti.

Čekám na Tvá drahá slova,

věrná Ti až do věčnosti

Rosalie Suchánkova.

Ještě něco: tati říká,

že prý pro mne, mladou žábu,

času dost na milovníka.

Odpusť, Pepi, že tak škrábu.