Vzorný dopisovatel. (III.)

Velectěný pane doktore!

Jelikož Jste žádal ve Svém psaní

za ruku mé dcery, promluvil

jsem stran toho ihned se svou paní.

Moje řekla, že je času dost

– holce šestnáct bylo letos v letě, –

vdát-li má se však, nuž ať se vdá,

Pánbůh dá-li hodného nám zetě.

Moje si Vás velmi chválila,

z ledu prý se velmi dobře znáte –

a tak, ctěný pane doktore,

navštívit nás račte jedenkráte.

Musíme se přece poznat blíž,

hodíte-li mně se jako dceři,

a tak tedy třeba v neděli

račte přijít k sedmé na večeři.

Povídám to zcela upřímně,

chci Vás poznat, proto tedy zvu Vás –

nerad bych snad s věnem dceřiným

v chytré síti Bůh ví koho uváz’.

Těše se, že ve Vás najdu snad,

co chci v zeti, karakteru dbalém,

trvám v úctě Jiří Suchánek,

vývoz šunek ve velkém i malém.