Vzorný dopisovatel. (IV.)

Milý Pepi, moje zlato,

co se to jen s tebou dálo?

Včera mluvil Jsi tak málo, –

vzpomínám si s pláčem na to.

Srdce moje těžko věří,

že Jsi byl tak chladný tuze.

Vzpomínám si na to v hrůze,

když jsi přišel před večeří.

Představila jsem Tě otci,

oba jste se rděli, bledli,

k večeři pak když jste sedli,

mlčeli jste jako mloci.

Nejedl Jsi ani, nepil,

čekala jsem na Tě v blahu

a Ty Jsi jen na podlahu

rozpačitě oči lepil.

Jak bys těžká muka přestál,

nebyl’s slaný ani mastný,

jindy se mnou byl Jsi šťastný,

včera’s o mne ani nestál.

Co Ti bylo, Pepi milý?

S pochmurnou Jsi mlčel skrání.

Byli jsme jak zařezáni,

nejedli jsme, nemluvili.

Vzpomínám teď v hrůze na to,

a jsem skoro blízka křečím.

Ublížili jsme Ti něčím,

milý Pepi, moje zlato?

Býval’s vždycky taký čtverák,

poslouchat Tě až až milo –

přec mi napiš, co Ti bylo,

vysvětli mi, co a kterak?

Což můj žal se ještě zvýší?

Piš mi, prosí Tebe znova

Rosalie Suchánková.

Odpusť, že tak špatně píši!