Vzorný dopisovatel. (VII.)

Ctěná slečno, divíte se asi,

že Vám píšu, známý-neznámý,

ale ve mně všecko se to kvasí,

jak ten lump se stavěl před Vámi!

Naznačím Vám několik jen rysů

z karakteru, jenž se hnusí mně.

Třeba psaní bylo bez podpisu,

věřte, že to myslím upřímně.

Ten pan Ostrý – měla byste s chutí

vyhodit lumpa ze dveří, –

hanebně Vás, slečno, balamutí,

člověk ani očím nevěří. –

Milá slečno, já bych přál Vám slyšet,

kde on o Vás mluví, co a jak!

Včera kamsi nachmelený přišed

husou nazval Vás ten darebák!

Šišláte prý a Bůh ví, co přilhal, –

tohle pěkný byl by pro Vás muž!

kde je ženská jaká, po všech šilhal,

vrabci o tom zpívají si už...

Po těch věcech nic mně není sice,

ať si každý dělá, co chce sám, –

že je celý blázen do sklepnice,

mimochodem jen tu povídám.

Co se o něm povídalo v zimě,

to se, slečno, nedá ani říc’.

Odpusťte, že píšu anonymně,

podruhé Vám řeknu ještě víc.

Že má dluhy, sama víte asi,

předloni už chodil skoro bos,

nu a že mu vypadaly vlasy,

o tom povídá se ledacos.

Ve všech hospodách už s dluhy uváz’

člověk špatnosti té nevěří.

Jako přítel, slečno, varuju Vás:

vyhoďte ho, lumpa, ze dveří.

Kam jen, slečno, oči dala byste!

Za věno by koupil si pár bot,

trochu hadrů, ňáké prádlo čisté, –

ostatní by dones’ do hospod.

Takových by bylo, jako smetí...

Pravdu svatou řek’ jsem před Vámi,

račte o ni, slečno, přemýšleti.

S plnou úctou Známý-Neznámý.

Nepovrhnete-li city mými,

na tamtoho myslit přestaňte!

Buďte šťastna! S úctou S. T. Přímý,

hlavní pošta, poste restante.