Vzpomeň si...

Vzpomeň si na mne, až pták zazpívá ti

kdes ve zelenu píseň nejkrasší,

až mocná touha v srdce se ti vrátí,

jež ke mně duši tvoji odnáší,

až pod větvemi – jeden vonný květ

ti otevře se písní mojich svět.

Vzpomeň si na mne mezi smrčinami,

až sladkým kouzlem obemkne tě les,

vmysli se v štěstí, že jdem spolu sami,

že duší našich zasnouben je ples,

hluboko zajdi, svět kam nesáhá,

a křídel naroste ti odvaha.

Vzpomeň si na mne při hvězd plápolání,

kdy mluví v srdce tluku jenom Bůh,

a po paprscích měsíčných se sklání

ode mne k tobě světlé pásmo tuch,

kdy láska nekonečná roste ti

v srdci a hvězdou ke mně doletí.

Vzpomeň si na mne tiše, jenom jednou,

co tisíckrát já na tě vzpomenu,

usměj se sladce radostí tou hvězdnou –

a nejdražší mi podáš odměnu; –

za to, že tvojí celou duší jsem, – – –

vzpomeň si na mne jedním krásným snem!