Vzpomeň si v dáli.

Z lístečků vzpomínek tento je prvý,

svěcený slzami, zkropený krví.

Sotva as ňadro tvé opravdu tuší,

veň že já vdechl jsem srdce a duši.

V ubohých pro tebe všecko co nesu,

poví ti pomněnky, kapraď, květ vřesu,

zelenec na drahém hrobě svou zvěstí;*)

vždyť jsi v svou náruč mé lapila štěstí...

Opatruj něžně je, vzpučelo květem,

květem mé lásky, jež svodí tě světem.

Otevře duši tvé rajských snů luhy,

zalité odleskem nebeské duhy.

V hrob až se uložíš, za tvojí hlavou

břečťanem vzroste ti, zelenou travou.