VZPOMÍNÁM

Vzpomínám tolik drahých chvílí,

kdy dětinně jsme šťastny byly.

Jak z trhu jsi mi nosívala

míšenská jablka a brala

mou hlavu do svých teplých dlaní,

a poznalas, že i když zraní,

má život přístav, ráj a účel.

V tvé duši nový akord zvučel.

Tichounce šla jsi v stopách mojich –

můj strážný anděl v těžkých bojích,

a nalezla jsi vždycky keře

slunečných růží ve důvěře,

že pro mne budou rozkvétati,

a že se ještě štěstí vrátí.

A tak jsi byla duchovitá,

mozolné ruce, křídla skrytá,

tak bytost v mé se ztrácející,

nad moji sladce vzlétající!

Jak jsme si teple svěřovaly

na procházkách své sny a žaly,

a při večeři za soumraku

tys četla v mém, já ve tvém zraku.

Když k spaní jsem tě ukládala,

míšenská jablíčka se smála

svou dávnou vůni dětských vášní –

A stínové když přešli strašní

až příliš blízko, spolu tiše

jsme vznášely se výš a výše –

Štěstí se chvělo v našem svazku

vtěleno v nejsvětější lásku.