VZPOMÍNÁNÍ.

Sametová tvoje pleť

dráždí moje vzpomínání

a mé dlaně touží teď

něžně, jemně sáhnout na ni,

pohladit ji, pocelovat,

tisíc polibků v ní schovat

a vzbudit v ní polehounku

sladká přání.

Jako bílý světla proud

do šera bys zasvítila,

bych tě mohl obejmout,

jak jsi o tom včera snila,

když tě hvězdy probudily

a řekly ti, že tvůj milý

právě touží, abys v jeho

loktech byla.

V zlatém zraku modrý zrak

spjaly by se k slávě země,

bych moh' zříti na zázrak,

jak se ztrácíš, mizíš ve mně,

až by se jen vlna těla

bílou září v šeru chvěla

a dvě duše až by jenom

lkaly jemně...