Vzpomínání.

Tiše, krokem plachých laní

přišlo ke mně vzpomínání,

schýlilo se k mojí skráni.

Šeptalo mi o té chvíli,

kdy Tvé duše oblak bílý

po mém boku stanul něm:

Farao, jenž chvátal za mnou,

v moře dal se cestou klamnou –

já spěl v zaslíbenou zem...

V den, kdy mé se splní přání,

přijde zase vzpomínání,

bude šeptat mojí skráni:

Jak Jsi byla nebes manou

pro mou duši utýranou

v pouště moři kamenném –

zprahlým rtům jak z pusté skály,

cíl můj když byl ještě v dáli,

tryskala Jsi pramenem...

A pak za života plání

k mojí práchnivící skráni

věčné přijde vzpomínání:

Na mou zemi zaslíbenou,

vyprošenou, vytouženou,

v kterou Ty mne uvedla’s,

mým kde’s byla požehnáním,

kde Tvým milým usmíváním

zrál mé setby plný klas...