Vzpomínáš?!

A znovu snuješ lapidární věty

pro dobré mladíky, ctné humanitáře,

pro dobré mladíky z nejlepších rodin,

vyrostlé v humbugu, špíně a flámu...

A znovu snuješ lapidární věty.

Jak budou tvářit se (rozmarný pohled!).

Tvář vezme na se výraz seriósní.

O, hochu, věř mi: Blažen stokrát budeš!

Vzpomínáš na slova, jež krev ti do tváře hnala?!

Na ostré čelisti vlků dobře vlasteneckých?

Tvá duše vznícená, pyšné snů budovy stavíc,

chvíli se zalekla... na chvíli... a péro kleslo.

Chvíli cos chvělo se, na chvíli bylo zas prázdno.

Pak všechno odbyto; píšeš klidně dále...