Vzpomínka dlouhého zimního večera.

Ves naše byla starší nežli Altdorf

a větší byla. Ale drsný osud

domovu nepřál; Altdorf stal se městem

a my jsme vsí; to smutný pochod dějin.

Ledacos o tom mluví pantátové

a reptají; však co se změní na tom?

Ves vesnicí je, město, to je městem,

tam mají soud a úřady a školy

a divadla a nádheru a všecko.

Ti, kdo se rodí, mají méně v mysli,

co bývalo; co nové je, se vžilo.

Jdem’ do Altdorfu nyní bez reptání,

peníze svoje do Altdorfu nesem’,

schopností svojí živíme my Altdorf.

Krev naši na Altdorfskou předělají

a naše smutky na altdorfský valčík.

A marno reptat, je to prostě osud.

Domovu nepřál. Altdorf stal se městem.

A my jsme vsí. A všechno už se vžilo.